STÁRNOUCÍ SRDCE

Srdce už vadne – ale nedřepí dosud

mrzutě jako výr za mříží.

Na cesty dobrých i zlých, v jasný i zkalený osud

bratrsky pohlíží.

Kde úzkost, kde bolest zavolá, za dne či za noci,

tam spěchá s balsámem pomoci.

Veliké lásky rytmem se doposud vzruší

pro všecko, co předkům svato,

v čem ducha plameny vysoko buší,

k odkazu, s něhož jho potupné sňato.

Posledním úderem jak prstem tuhnoucím

zaťuká prosbu věrnosti: Pokoj a zdar všem budoucím!

Plamínek touhy ještě v něm hoří:

Pro děti, pro vnuky

čarovné zámky v kvetoucích zahradách tvoří,

kde není hoře, není už rozluky,

kde kynou zemdleným dokořán veřeje,

a krb je tam vlídný. Při něm se ohřeje...