Stárnu!

Stárnu, stárnu, rychle život běží,

jíní – sníh už na hlavě mi leží,

všecko zvadlo – i co v duši roste,

podjeseně chudobky jsou prosté.

Růžemi co ondy budilo se,

žel, jen chvilku v teplé kvetlo rose,

teď co kvete, z toho tuhá paže

Moranina chudou kytku váže.

Všecko vůkol vadne, kamo vzhlédnu,

jen když teskliv oči k Tobě zvednu,

zdá mi se, že srdcem svěžest běží –

jaro sním, a skutečnost se sněží.