STAROMĚSTSKÁ VĚŽ

Půlnoc s věže. Věž v plamenech.

Zář ku nebi tichá šlehá

a nahoru dolů rej plamenů

jak klikatým bleskem běhá.

Půlnoc s věže. Věž mžikem je

jak krvavá obra ruka,

a nad ní se plameny splítají

v kříž, jakoby boží muka.

Někdy v okně jak blyskla by

tvář stará a barvy bledé,

a vzduchem to chvilkami zasyčí,

jak po brusu meč když jede.

Požár šlehá tak noc co noc,

kraj světa plá, přes tři věky,

a z dáli sem tázavý hukot zní

jak ze živé lidstva řeky.

Požár šlehá tak noc co noc

a pod věží blaze, němě

jak v hedvábné kolébce Praha spí –

ta Praha, to srdce země.