STAROMODNÍ ROMANCE.

Já měl jsem vřelý, žhavý cit,

ten v mladém srdci mém byl skryt.

A cit ten často z oka šleh’,

ne v jiskrách, ale v plamenech.

Tu nestačilo blesků pár,

ten plamen chtěl zas plam a žár.

Však vůkol mne byl chladný svět

a jinovatka, mráz a led.

Leč plamenů těch čistý jas,

ten neztišil se, neuhas’.

A k mému hrobu jednou přijď,

až na všem bude sněhu píď.

To bude ten, kde padlý sníh

hned skane v slzných krůpějích.

Tam srdce bude pohřbené,

to horoucí, to plamenné.