Staroškolské dějiny.

Staroškolské dějiny

divné mají líce:

Ten, kdo vedl válek víc,

má tam listů více.

Násilím kdo povalil

klidné cizí říše,

tomu se tam jména zvuk

s příjmím Velký píše.

Kdo lid honil na jatky,

šlapal jeho práva,

tomu se tam do světa

vytrubuje sláva. –

Ale přijdou časové –

Věk náš už k nim letí –

jež tu slávu slaměnou

vymetou jak smetí.

S ovzduší své oslavy

Napoleon klesne,

války budou vražděním

vášnivosti děsné!

Dvě stě let – až Bůh svou láskou

kříse národ ze mdloby

hochům z chalup vdechl ducha

do práce a nadšení –

Kéž by národ nezapomněl,

v čem jest jeho spasení!