STAROSTEM VŠEDNÍM.

Dotěrné mouchy! Hajdy, pryč!

Měl na vás Adam práce rýč

a strunu písně Jubal,

když útok váš je škubal.

Však cítit, co já na vás mám!

jsem proti vám tak děsně sám;

na hnoji roven Jobu,

jen losu cítím zlobu.

A mouchy rostou na ptáky,

zla v očích mají přízraky.

Jen pojďte s mraky všemi

a bijte perutěmi!

Orfeův syn, Apolla jun,

též po vás šlehnu zlatem strun;

zda byste jen se hnuly

na povel mojí vůli?

Kol spánků mojich hýříte,

se kupíte a víříte,

ba v posměch mojí bídy

jste staré Eumenidy!

Vím, spánku jen se podaří

vás nepustiti k polštáři,

přes který bez úkoje

se hrnou slzy moje.