STAROU CESTOU.

Tou starou cestou k lesu

jdu zase po létech

a kam se okem nesu,

vše zář, vše třpyt, vše dech.

Dech dávno přešlých roků

a přeletělých dnů,

při každém, každém kroku

jdu víc vždy jako v snu.

Vzpomínek řada sterá

se tlačí ke mně zpět,

jak byl bych teprv včera

tu kráčel naposled.

Vše tak jak v dobu onu

tu nechal svět i čas,

i ze vsi těchže zvonů

ten známý slyším hlas.

Jdu touže cestou polem

a tytéž domky zřím

se zahrádkami kolem

a plotem zčernalým.

A tytéž stromy hází

mi v cestu stín a chlad,

a týž k rybníka hrází

jde potok jako had.

Týž vítr, západ rudý

i v polích starý kříž,

jen já, jenž kráčím tudy,

jen já už nejsem týž.