STAROZÁKONÍKŮM

Ctím každý národ. Ale tím, co tak slove,

Bůh zavrhl strom, jenž z pýchy tlí.

Národa není. Jsou národové,

do sebe vrostlí, v sebe zahryzlí.

Též z nenávisti kus družnosti zbývá.

I vojna je útvar soužití.

I vraždou se míza do mízy vlívá,

že nelze těch kmenů již roztíti.

Jen jedním jazykem zpívá vždy Musa,

však tiše ji provází čtyrhlasý sbor;

a národa vrchol hraje v slunci jak druza,

z níž probleskují žilky zámořských hor.