STARÝ BREVÍŘ.

Mezi haldou zaprášených knih

já doma starý brevíř našel,

jenž během času setlel, zašel,

jako modlivší se z něho mnich.

Zely na mne z mnohých jeho míst

vybledlých liter trosky pouhé,

snad rozmar byl to chvíle dlouhé,

že jsem chtěl ten starý brevíř číst.

Proč já jej chtěl číst, nevím sám,

cos nutkalo mne k tomu asi –

snad, že mnich skryl tam zlaté vlasy,

jako relikvie svaté v chrám.

A pak ještě něco: Suchý květ!

Se žlutým listem malý křehký stonek

a na něm bledý modrý zvonek.

Kdož ví dnes, snad celý mnicha svět!