STARÝ BŮH

Jsem zapomněný Pan, bůh z mramoru, jenž schází,

u rtů mých sprýskaných tkví flétny již jen část,

na místě akanthův uvykli ptáci klást

mým skráním hnízda svá z pápěrek, hlíny, mlází.

Leč sudby neželím. Čas rovně dělí slávu.

Já užil slastí všech: ctnost dívky nevinnou

mi darem nosily a hoši sílu svou.

Já stejně věnčil snem i rozkoší svou hlavu.

Teď stár a v souzvuk spjav slast života i smrti,

svou vděčnost vysílám bouřím i živlům všem,

pokorně čekaje, až torso moje zdrtí.

Kopytu soumara, jenž nechápav a němý,

mne v písek rozdupe a srovná s tvrdou zemí,

chci žehnat' laskavě posledním polibkem.