STARÝ DŮM V RÉVOVÍ.

To obrázek jak z dávno zašlých časů!

Z listí a hroznů žlutavé zdi svítí

a v oknech svlačců fialové kvítí

v dnů podzimních mdle mihotavém jasu...

Tam z večera, když náměstíčko tichne

a před chrámcem se tmějí sochy svatých,

dvou dívčích hlasů, jarou touhou vzňatých,

z těch oken píseň opojivá dýchne...

V altánu starý pán při sklence dřímá.

Jej akord klavíru už nedojímá,

leč písně svatební když slyší slova.

Tu zří svou Lenku zas, jež v Pánu leží

a vlahým slzám brání se jen stěží.

By zahnal trud – číš vínem plní znova!