STARÝ DŮM

Je trudná odevzdanost starých domů

a zeleň zahrad věkem šedivá

i zasmušilost arkádových dvorků,

kam z okna snad se nikdo nedívá.

Tam jako ve snách zatoulá se slunce

a pozlacuje zdivo úsměvem.

Je chmurný dům a besídka i cesty

a sirý sad bdí zamyšlen a něm.

Klid straší tu jak v klášternické chodbě...

Tvář pohladí ti kolemjdoucí chlad.

Jdeš ze síně v síň po špičkách, jdeš tiše,

jen aby dávné stíny mohly spát.

Tak teskně čeká v prostředí již cizím

ten stařec až se skonu dožije

a místo něho vyroste dům nový,

jenž přítomnosti ruchem ožije.