Starý dům

Tak vetchý dům, tak starý dům,

a je mi posud milý,

že zažil jsem v něm nejprvších,

nejsladších světa chvílí.

Jak často na ten starý dům

mé oko se zadívá,

ach divu-li, že oko to

pak slzou se zalívá!

Mně bývá, jak by starý dům

mluvíval matkou ke mně,

a jeho slova, ach ta zní

jak lásky šepot jemně.

On zná mé srdce skrz a skrz

a před ním pýcha hyne,

vždyť modlíval se se mnou vždy

mé modlitby dětinné!