Starý dvůr. (I.)

Nikdo se nermoutí, nikdo se netěší,

dny mrazu nemají, však nemají ni tepla.

Kde ohně planuly, teď ani jiskra neplá.

Hádanku dává Sfinx, než nikdo neřeší.

Ni kroku neslyšet. Jak pouzí duchové

podivné postavy se komnatami nesou.

Topoly u cesty se bázlivě tak třesou.

Je mráčku tesklivo, jenž dvůr ten přeplove.

Ni zvuku na dvoře, ni zvuku na poli.

Podivná tajemství za těmi topoly:

že mrtví mívají svůj v roce den.

Kdo zabil, neví se, však něco zabito,

kdo vinen, neví se, však dávno bolí to.

Kdo zaklel, neví se, však zaklet dvůr je ten.