STARÝ HRAD.

Tak chmurně, hněvně, zdumale

se mračí hrad tam na skále.

Krov jeho spadl v trosek rum –

pahýl jen hrozí k oblakům.

Kamen na kámen osudně

se drobí v síň a do studně.

Kde rytíři a princezny?

Jen hadinec a divizny.

Kde troubadour svou píseň hrá?

Jen havran vřeskně krákorá.

Co nedobyla vojska hráz,

to zvolna dobyl Vítěz čas.

A všechna pýcha, nádhera

jak poslední svit večera.

Však PÍSNĚ ještě živy jsou

a vesele kol pěvci jdou.

A ORÁČ pilný, svobodný

na koně výská: Vijo! hý!