Starý kozák.

Nad hvozdy tam nad černými

sivý orel kráče:

za večera u mohyly

starý kozák pláče.

„Hoj! tvé, synku, kosti mladé

v zem se matku mění,

a v mých starých prsou puká

srdce v žalostnění.

Puká, hochu, v starých prsou,

žádá jít si k tobě,

by si s tebou, sokole můj,

podřímalo v hrobě!“

Zvon v tom z dáli z monastýra

„Anděl páně“ zvučí –

kozák klekaje se modlí

za synkovu duši.