STARÝ LEV.

Na Bílé hoře lva nám pochovali,

hermelín strhli s posvátného těla,

korunu posvěcenou s hlavy sňali

a vrahu vtiskli do pustého čela.

Dvě staletí s ním národ mřel a mřel,

a přece povstal, přece nedomřel;

a světem zavzněl jarobujný zpěv,

že znovu povstal národ – starý lev!

A národ, který po stech letech vstává,

ten národ chcete znovu sklátit v hrob?

Ten národ, jehož dědictvím je sláva,

jenž nezhynul na hrotu vašich zlob?

Či neslyšíte světem zníti zpěv,

že znovu povstal národ – starý lev?

A bude žít. Již hodina se blíží,

kdy svrhne pouta, co jej dřou a tíží,

kdy světem zavzní jarobujný zpěv,

že znovu mluví národ, starý lev! –