Starý motiv.

Zdroj se zrodil v lůně skal a v skoku

vesel zpívá žití první sloku;

počkej, počkej, šohajíčku malý,

slap tvých perel záhy život zkalí.

Třeba ti ho nezbarvil hned krví,

vzpomeneš si na popěvek prvý,

v květu nízkých nezabudek v luhu;

znám to, znám to, nezkušený druhu!

Netušíš, jak srdce druhdy úpí,

když se strmé hory v cestu kupí,

do nichž pěstí nadarmo se buší –

prorazíš-li, navždy zkalíš duši!

Nejsem kazatelem, jen tvým druhem,

též jsem ondy zpěvně těkal luhem;

sotva překážek že přerveš zlobu,

u moře se octneš – v ústí hrobu!