Starý muzikant.

Kol jeho okna často krok můj spěje,

v něm zamihne se šedá jeho hlava,

nad klavír uklání se a takt dává,

pták zpívá v kleci, překřičet ho chtěje.

Den po dni jde to podle obyčeje,

dnes tmavá hlava před ním, zítra plavá,

tvář jeho stará, hladká vždy a smavá,

všem poklad svojí zkušenosti přeje.

Do, re, mi, fa, tak ve proměnách stálých

to jizbou zní, co se zdí usmívají

se staří mistři z rámů načernalých.

Však v neděli je sám, ten den mu bájí;

tu vnoří se, a nic jej nevyruší,

v tůň božské hudby, jež jest lékem duší.