STARÝ NÁPĚV.

V mé duši v tichém spaní

kýs nápěv starý tkví,

jak – nevím kdy už ani –

mi maně zapad’ v ni.

A často z nenadání

mi sjede s rtů a zní,

jak snes’ by ve svém vání

jej větřík večerní.

Vět, které provázely

ten starý nápěv stmělý,

již dávno neznám, žel.

A přec, když zní mi v duši,

jak po čems, co spí v hluši,

bych ruce vzpřáhnout měl...