STARÝ PÁN.

Je starý jeden, starý doktor „v Židech“,

má zašlé brejle s omšelými sklíčky.

Ten starý pán se dobře vyzná v lidech

a mnoho let už léčí bledé šičky.

Nedělá kličky,

řekne jen: Plíčky –,

je tuze dobrý, roztomilý pán.

Je zamilován v tuto běžnou frázi

a cítí něžně s hektickými Iíčky.

Dá ucho k ňadrům, zamrká a vrazí

košilkou dýku v srdce bledé šičky:

Nedělá kličky,

řekne jen: Plíčky –,

je tuze dobrý, roztomilý pán.

Ten starý pán vždy mluví bez okolků,

neb zná ty ženy s opuchlými víčky.

Když smrt jim zapře, půjdou dělat holku...

Ach, zná tak dobře osud bledé šičky...

Nedělá kličky,

řekne jen: Plíčky –,

je rozumný a roztomilý pán.

Jen o Dušičkách starý pán jde s holí

a na hřbitově přepočítá svíčky.

V ten šerý den ho staré srdce bolí

a slyší plakat všechny mrtvé šičky.

Spočítá svíčky,

vzdychne si: Plíčky –,

a kráčí domů, starý dobrý pán.