STARÝ PARK NA PODZIM

Po vydrolených stupních těchto schodů

za sladkých, snivých večerů

co kráčelo jich, v duších lásky shodu

a luny měkkou nádheru!

Teď kol vše tiché. Žádná nožka v letu

se netkne těchto opuštěných míst,

jen svadlé listí, pýř uschlého květu

do mísek padá fontanu a hnizd.

Leč lásek fantomy, které zde žily,

sem táhnou zakukleny v páru z lad

a v šeptu stromů, které větrem kvílí,

se chví a třesou napořád...