STARÝ PORTRÉT TICHÉ GALERIE

Strach měla před bouří, blesků se lekala,

rachotem hromu vyděšena všecka.

A oči mhouřila a uši zacpala

pohybem nervosním plachého děcka.

Strach měla před nocí, když přišlo klekání,

v temnotách zločin tušila a vraždy.

Ji děsil netopýr, sýčkovo volání.

A o strašidlech mluvil šelest každý.

Strach měla ze slova. Znala, že neřekne,

co říci toužila, že slovem zmatek vzrůstá.

Jak hladký had se slovo vysmekne

a toho lekneš se, co propustila ústa.

Strach měla z úsměvu, že brzo pomine,

strach měla z budoucna, strach měla z minula.

Strach měla ze všeho, jedině z lásky ne.

Strach z lásky neměla a láskou zhynula.