Starý prapor.

Jen plátna kus a rudé látky cár,

žerď zlomena a červotoče plna,

toť plachta, kterou spjatu na stožár

v dny naše vrhla dávných věků vlna.

Kde plavci lodi té, kde vůdce její?

Již dávno klidny vlny staletí,

a jenom časem přece bouřlivěji

to čelem moře na mžik přeletí...

A tu se zdá mi, jak by prapor starý

se tlačil vzhůru, chvěl a dmul a vál,

a jak by kolem vřely bitev žáry

a hřímal kus a bouřil jízdy cval.

Jak vzcházelo by patnáctého věku

mou nad vlastí zas jitro krvavé,

kdy země moje plna byla reků

a nebe písně: „Svatý Václave!...“