ŠŤASTNÁ NEVĚSTA.

Mým býti máš! Jsem šťastna, věř,

ač chuda na bohatství zlata,

přec na klenotů drahých směs

jsem v lásce k Tobě přebohata.

Jak šťastna z pokladů jsem těch!

Je v úděl příroda mi dala!...

Hle, rudý žár v mých vonných rtech,

jímž sestrou růží jsem se stala.

A hvězdných očí temný jas,

a broskví nádech mého líce,

a zlatý hedváb dlouhých řas,

a slunný vodopád mé kštice.

A ramenou mých sněžná běl,

a ňader holubic ruch hravý,

a plných údů cudný pel,

a vnad jich soubor usměvavý.

A půvabů mých pestrý květ,

a ladně klenoucí se boky,

a ducha zpívající vzlet

a srdce okřídlené sloky!

Ach blažená jsem z darů těch

a žehnám tvorstva štědré máti,

že, až mi vzplaneš na ústech,

je všecky Tobě mohu dáti!