Ó, šťastná žena, již Jsi miloval!

Ó, šťastná žena, již Jsi miloval!

Ta Štěstěnou tu byla vyvolená,

Bůh obdařil ji, srdce Tvé jí dal –

jí dostalo se vzácného tu věna.

A život cestu růžemi jí stlal,

trn odstranil Jsi, by šla nezraněná

tou Tvojí cestou letním jitrem dál,

a zlobou světskou nikdy nedotčena.

Loď její vplula klidně do přístavu,

v něm zakotvila jako před bouří,

když na Tvé rámě položila hlavu.

A v objetí Tvém, hledíc do Tvých zraků –

jak děcko v snu, když oči zamhouří –

ráj zemský zřela, hvězdy zářit z mraků!