Šťastné okamžení.

Jak jest volno duši v dechu máje,

Po tuhé když zimě prvně vane,

A to první objeví se kvítko

Přejným nebem oku pro slast dané:

Tak mi bylo volno v okamžení,

Když jsem krásnou vlast počala znáti,

Když jsem vyřkla v sladkém opojení

Poprvé to slovo: „drahá máti!“

Dlouho srdce kryté bylo ledem,

Dlouho v duši černá tma jen byla,

Avšak hlas mne boží zbudil ze sna,

Mžitkou černá mrákota se skryla.

Nyní, kdyby živlové se shlukli,

Neporuší více lásku moji;

Nižádná již nezvrátí ji zloba:

Svatým citem duše má se kojí.

Pevně stojím v svatém setrvání,

Věčně chci se k vlasti drahé znáti,

Žádný jiný nevábí mne poklad,

Jen když zvolat mohu: „drahá máti!“