Šťastný kraj.

Hoj, je ten kraj náš bohatý

na mrzáky i na katy,

vrah prý mu smrtí hrozí. –

Jen kdo to: ten co naříká,

či ten, co zlato odvléka,

či noví neznabozi?!

Nu, nechť si vrah ten kdokoli

my otřem naše mozoly

a vezmem ostré zbraně.

A když i vrahů tisíce

přestoupí naše hranice,

my bít se budem – za ně!

Hoj, je ten kraj náš veliký

tisíci těmi pomníky,

kde s otci dřímá sláva!

Potomstvo jejich hrdinné,

že zas mu sláva zakyne,

zde mužně – očekává.

A otcův cepy; znáte je,

ty lepších časů naděje,

jež zdědí naši kluci? –

Otcové vrahy pobili,

a my – mlátíme obilí,

se zbavit exekucí.

Hoj, kraj náš v světě jediný,

v něm šťastný lid a hrdinný, –

jak ten tam ve Homéru.

V něm plné pro vlast podniků,

dost šlechty – ale v Blaníku

– na pohled ráj to věru!