Šťastný párek.

Již sami jsou si v náruč klesli oba;

ó, krásná doba,

když jeden s druhým city svoje sdílí

v té šťastné chvíli;

následkem slasti posud nepoznané

jim slza kane,

snad radostí neb touhou věčně novou,

již láskou zovou?

Ach, lásko, tebou nový život dýše,

jejž ze své říše

jim Eros snesl v slunce žárném jasu

pro jejich spásu.

Však nechci hledět závistivým okem

a nechci sokem

ni stát se rušitelem jejich štěstí,

jež račiž kvésti.

Leč pravdu přece vyzraditi musím,

ač za to zkusím –

on „sedmdesát pět“ již téměř roků čítá,

ji „šedesátka“ zase blahosklonně vítá.