Šťastný večer.

Oh, šťastný večere, jenž tichem krvácíš

a v sladkou náhradu sám sebe dáváš v snění:

když život utichl a hvězdy vzplály již,

nad nocí mou rozžehni lampu zapomnění!

Oh, šťastný večere: obsáhnout tvoji tiš,

bych jako vítěz hlubin tvých na hranici tvé stanul...

Je mnoho Duší v modlitbách, jež prosit uslyšíš,

a jimiž, těly Nemocných, dech věčné Smrti vanul.

O nejsvětlejší rozkoši v tvém stínu tělo sní

a po Neznámé Líbané se Duši často zasteskne;

až nad mým modrým jezerem tvé stane klekaní,

dech mlhy vesla ověsí a měsíc v stromech umlkne,

na hladinu tvou vyplujem’ na černých korábech.