Šťastný zpátečník.

Dva bratři opouštěli otce, matku

a drahocennou v malém městě chatku,

by doučení za nedlouhý čas

se do otčiny navrátili zas.

Jim pěkně sluší na ramenou vaky

a v ruce pevné dřínky, hůlky s háky;

již před otcem a matkou klekají,

by žehnali jim, vroucně žádají.

Dí otec: „Věrní buďte Církvi oba,

ať nezkazí Vás nebezpečná doba;

čas trudný, teskný nám zde Pán Bůh zkrať,

a zbožné syny v náručí nám vrať!“

Už bolnou slzou vlhnou všem jim oči,

už naposled je smutně k sobě točí;

už do ulice blízké domů roh

jim zastřel nízké střechy mešný doch.

Tmu noční plaší z jitra slunce rudé

a zlatí domy bohaté i chudé;

své zraky otáčejí ku městu

a statně dávají se na cestu.

Kraj všechen okrášlil se jitřní zorou

a rodiště jim zakrylo se horou;

Jan s bratrem Václavem se chutě bral

tou cestou do ciziny dál a dál.

Tam s modré oblohy je skřivan vítal,

jim na očích se jako brouček kmítal;

vzduch libou květů vůní prosycen

jim opovídal krásný, jasný den.

Šli o polednách balsámovým hvozdem,

tam z dum svých byli probuzeni drozdem,

i rozmlouvali v lese bez žehu,

až doptali se ve vsi noclehu.

Sen občerstvil je, a jen skývy chleba

jim na další zas cestu bylo třeba;

pak po modlitbě vroucí v kostele

se ubírali spolu vesele.

Ó jak jsou v městě velkém tomu rádi,

že mistr krejčí k soudruhům je řadí!

Hned rozjařil se švarných junů kruh,

a vřele ruku tiskne druhu druh.

Víš, co je hlouček zbožných katolíků,

když svorně sedí v práci u stolíku?

Toť veselých a milých pěvců sbor,

v němž nejeví se žádný hněv a spor.

Toť nadějní a ušlechtilí muži,

z nichž každý v práci se a v ctnostech tuží;

jenž budou v řemesle a obchodu

čest dělat sobě, svému národu.

V tom sboru Jan a Václav žili blaze,

a denně vzmáhali se v dobré snaze;

čím déle člověk moudrý s nimi žil;

tím víc jim nakloněn byl a je ctil.

Tak v práci týden za týdnem jim minul,

den nedělní jim přeradostně kynul;

jak doma šetrně se živili,

a úsporám svým až se divili.

Jak denně o mši každého dne z rána,

než do dílny šli, velebili Pána;

jak zbožně na otce a matku svou

vždy vzpomínali vroucnou modlitbou!

Jak za krásného, nedělního klidu

se procházeli v blahém davu lidu!

Jak často otci, matce psávali,

jim o svém štěstí zprávu dávali!

Jak vítaným byl výdělek jim jistý,

jak zdobíval je nový oděv čistý!

Jan s Václavem byl všeho trudu prost,

vždyť blažila je v duších svatá ctnost.