STÁT BUDOUCNOSTI

Nemusí příliš, lidé zlatí,

mít člověk jasno v kotrbě,

by mohl pěkně malovati

svým bližním straky na vrbě.

Živobytí je stále dražším

a visí výš chléb vezdejší,

vzdor vymoženostem všem našim

je život stále hloupější.

V budoucnu snivé utopie

lék našly strasti pro všecky.

Však překonal je – nechať žije! –

socialism vědecký:

Půdy a vůbec majetníkem

všeho kdys bude pouze stát.

Z nás každý bude úředníkem

a budem plat i pensi brát.

Útvary dnešní musí padnout

a z vůle lidu jedině

celému světu bude vládnout

pak soudruh Bebel v Berlíně.

Vojska se zruší. Bude nudou

nanejvýš člověk ubíjen.

Lidé se milovati budou

i ve dne a ne v noci jen.

Národů nad bratrstvím slavně

se nová doba rozední. – –

Vše bylo vypočteno správně

do podrobnosti poslední.

Než nějaké vždy lapalie

radosti zkazí nevinné:

čeština oprávněna-li je

v Rakousích Dolních čili ne.

Kde mamon umístiti má se –

též tato přišla otázka –

ve vídeňské či pražské kase?

A vznikla z toho neláska.

Vše vypočteno, lidé zlatí,

podrobně bylo, jak jsem řek’.

A když se to dnes trochu hatí,

tož nechejme to na zítřek!