STATUS QUO (I.)

Toť pohádka, jíž naslouchaly děti

za říjnového večera.

Ji diplomati znali vyprávěti

a čouhala z ní příšera.

Obrazy smutné přicházely z dálky,

obrazy pestré, mihavé;

na obzoru se rýsovaly války,

světové války krvavé.

Status quo název pohádky byl oné,

jež páchla vůní hřbitova.

Svět otřásá se a svět v krvi tone,

však status quo se zachová.

Vlas nezkřiví se na sultána hlavě,

píď půdy vzít mu nedají.

Vichřice bouří v ponuré své slávě.

Než status quo se uhájí.

Toť pohádka, již znali vyprávěti

rty diplomatů zkušené.

Toť pohádka, jíž naslouchaly děti

bázlivě vzrušené.