STATUS QUO (III.)

A zem’ je krásná. Status quo je pro ni.

Nezmizí jako všechno tu.

A zem’ je krásná. Jenom hlavu kloní.

Ni k smrti, ani k životu.

A zem’ je krásná. Vše by mohla míti.

Výše i tůně bezedné.

Jas neustálý. Hrdé slavné žití.

Než ona ruky nezvedne.

Národy rostou. Říše, ty se tvoří

a říše, ty se rozpadnou.

A zem’ je krásná, třeba v cizím moři

a s lethargií záhadnou.

Zem’ krásná je. A pohádky jí sluší,

jež všude jinde odbyli.

Status quo, heslo malé malých duší

a politika z idyly...

A v dnech, kdy všechno víří a se mění

a rozvraty zřít dokola,

volají všichni po sebeurčení,

jen dobrá zem’ ta nevolá – –

Zem’ jediná, jež nevybočí z klidu,

kde status quo se nezviklá.

Ten status quo, jenž značí hanbu, bídu,

jíž země, běda, přivykla.