Staveniště. (II.)

Nové stavby, nové domy rostou a se týčí,

v každé ještě nová duma budoucnosti klíčí.

Staré stavby, staré domy tratí se a mizí,

ať si mizí, nechť krov náš byl, duch však byl v nich cizí!

Vesele mi při všech stavbách v motyk, háků ruchu,

číš svou novým stavbám zvedám, novému v nich duchu!

Naším bude, z našich pěstí, z našich srdcí vstává,

nad novým se bude vznášet stará česká sláva!

Patinu dá střechám, věžím, prodchne všecky kouty,

a vnuk nesmí v nové Praze starými třást pouty!

Tak mi vzrůstej, tak mi tryskej, nová Praho, k nebi,

jen buď naše, jiného víc není zapotřebí!