staviski

dělník a sedlák, ti mají mozoly,

kvetou jim na dlaních v létě i v zimě.

smutné jsou hore děravé stodoly,

smutnější dole tovární břímě.

je smutná práce pro pány domácí,

je smutné otroctví nájemníků:

chudák smí žíti jen, když se vyplácí,

podnoží národ nevlastníků.

podnoží komu?

aj u sta hromů!

ježí se v krajích černými troskami

loupežných pánů tvrze a hrady.

v smokingu táhne dnes kluby a bankami

loupežný rytíř ze správní rady.

je polák, maďar, francouz či žid?

pevniny, ostrovy, okeány,

hlubiny země, sněmovny i lid –

domov mu širý, dokořán brány.

a jmenuje-li se dneska staviski,

předvčírem stinnes a kreuger včera,

jsou to jen vražedná chapadla na zisky

jediné obludy z krachu a šera.

chapadlo velké sensací zavání,

chapadlo malé malou hru hraje;

světová obluda vykořisťování

na celém životě sedí a ssaje.

světová obluda chapadlovitá

klid však už ztrácí, přichází krída.

staviski, mrtvolo korupcí naditá,

zloději, lupiči, vrahu – tys třída...