Stébla k nebi ženou –

Stébla k nebi ženou,

v stéblech planý mák,

s oblak v luhy padá

plesající pták.

Blaženo je všecko,

niva, les i sad,

a ty, staré srdce,

tesknilo bys snad?

Zlomena-li křídla

na zápolný rej,

nedbej! Pělo’s ráno,

večer poslouchej!

Však v těch rázných zvucích

poznáš zas a zas

chvíti se i jásať

ztracený svůj hlas!