Štědrovečerní zvony.

Z hlubin města spícího v mlze, v stínech

mocným hlasem přes vodu černošatou

sněhem kryté nad stráně v dál se nesou

vánoční zvony.

Táhnou v dálku. S jinými, nežli ztichnou,

z vesnic, osad, městeček v souzvuk splynou,

jedna hymna mohutná takto proudí

prostorem nebes.

Jedna hymna sdružených, slavných tónů.

Ó jak v boky skalnaté rázem třesknou

Krkonošů, v Šumavy táhlé hvozdy

zapadnou s plesem.

S nimi duch můj nad vlastí spící táhne,

s nimi volá, burcuje spící duše,

s nimi stená, na srdce tiskne žhoucí

bratrská srdce!

Kde však, Vlasti! v kolébce chtějí hadi

škrtit v zlobě Herakla příštích věků,

české dítě, výstražnou hymnou zvonů

v duši jim třeskne.

Zpátky! zvolá, zlolajná chaso drzá!

Kdo můž’ říci: Mesiáš nespí tady?

Zpátky! – Dítě směje se v spánku. Z dálky

zpívají zvony.