ŠTĚDROVEČERNÍ.

Pastýřská píseň dozněla,

stromečku světla shášela,

čmoud křídlem duchů vlál,

chvoj smolná šerem voněla,

krb štědrým teplem hřál...

V tu chvíli tichou besedu

já s mrtvými jsem měl,

jim snášel lásky koledu

a mlčky připíjel

všem hochům, s nimiž na kůře

v radostný mládí čas

jsme zpívali, – ne nejhůře! –

až klenby svor se třás.

A přešla řada adventů,

a přešel mnohý půst, –

sám s dvěma druhy zbyl jsem tu,

kde kořen můj i vzrůst.

Čas letí jako pápěří,

když vichrem strženo, –

kolik těch štědrých večeří

nám ještě souzeno?