ŠTĚDRÝ DEN 1924

Domove, nikdy nemluvíš

tak jako ve dnech, kdy jsme sami.

Tvůj hlas, to smutek je a tíž,

ať pod sluncem, ať pod hvězdami.

Mé srdce láskou choré je

i vzteklou nenávistí stůně,

však tebe vždycky pokreje

jen květy, jež jsou třpyt a vůně.

Mám tebe z celé duše rád

a bez tebe bych nemoh žíti.

Však tulák je můj kamarád

a chudým patří moje žití.

Se všemi vagabundy světa

bych píti chtěl,

se všemi vagabundy světa

bych jíti chtěl,

se všemi vagabundy světa

do nebeského království bych šel.