ŠTĚDRÝ DEN. (I.)

Tma jako v pytli, mráz v okna duje,

V světnici teplo u kamen;

V krbu se svítí, stará podřimuje,

Děvčata předou měkký len.

„Toč se a vrč, můj kolovrátku!

Ejhle adventu již na krátku,

A blízko, blizoučko štědrý den!“

Mílo-tě děvčeti přísti, mílo

Za smutných zimních večerů;

Neb nebude darmo její dílo,

Tu pevnou chová důvěru.

I přijde mládenec za pilnou pannou,

Řekne: ,Pojď za mne, dívko má!

Budiž ty mi ženkou milovanou,

Věrným ti mužem budu já.

Já tobě mužem, ty mně ženkou,

Dej ruku, děvče rozmilé!‘ –

A dívka, co předla přízi tenkou,

Svatební šije košile.

„Toč se a vrč, můj kolovrátku!

Však jest adventu již na krátku,

A přede dveřmi štědrý den!“