ŠTĚDRÝ DEN. (IV.)

Vlažný větřík laškuje

Po osení mladém;

Sad i pole květovým

Přioděny vnadem:

Zavzněla hudba od kostela z rána,

A za ní, hejsa! kvítím osypána

Jede svatba řadem.

Švarný ženich jako květ

V kole svatebčanů,

Kabát tmavě zelený,

Klobouček na stranu:

Tak viděla jej v osudné té době,

Tak si ji nyní domů vede k sobě,

Švárnou ženku Hanu.

Zašlo léto. Přes pole

Chladné větry vějí.

Zvoní hrana. Na marách

Tělo vynášejí:

Bílé družičky, planoucí svíce;

Pláč, bědování; trouby hlaholíce

Z hlubokosti znějí:

Miserere mei!

Koho věnec zelený,

Koho v rakvi kryje?

Umřela, ach umřela

Panenská lilie!

Vykvětla, jakby zalívána rosou,

Uvadla, jakby podsečena kosou –

Ubohá Marie!