ŠTĚDRÝ DEN. (V.)

Nastala zima, mráz v okna duje,

V světnici teplo u kamen,

V krbu se svítí, stará polehuje,

Děvčata zase předou len.

„Toč se a vrč, můj kolovrátku!

Však jest adventu zase na krátku,

A nedaleko štědrý den!

Ach ty štědrý večere

Noci divůplodné!

Když si na tě zpomenu,

K srdci mne to bodne!

Seděly jsme také tak

Vloni pohromadě:

A než rok se obrátil,

Dvě nám chybí v řadě!

Jedna, hlavu zavitou,

Košiličky šije;

Druhá již tři měsíce

V černé zemi hnije,

Ubohá Marie!

Seděly jsme také tak

Jako dnes a včera:

A než rok se obrátí –

Kde z nás bude která?

Toč se a vrč, můj kolovrátku!

Všeckoť ve světě jen na obrátku,

A život lidský jako sen!

Však lépe v mylné naději sníti,

Před sebou čirou temnotu,

Nežli budoucnost odhaliti,

Strašlivou poznati jistotu!“