Štědrý večer 1893.

Ze dvora hlasy usínaly v tiši,

a poslední se s nocí loučil zpěv...

Dnes vzpomínky se umlčely číší,

by dosti síly zbylo pro úsměv.

S nahořklým vtipem my tu hodovali

v rozlitém víně, v dýmu cigaret; –

na „půlnoční“ juž zvony venku zvaly,

nám horký čaj tu vlažil ještě ret...

Pak lampa usnula a stichlo vše,

dům v chladno civěl jako bez duše,

tma rozestřela černé organtiny, –

však my v tom tichu jsme si kreslili

svých karakterů zběžné profily

a navzájem si pytvali své viny.