Štědrý večer v mládí.

V prostřed hor a lesů víska –

do dnes se mi po ní stýská.

Zimní večer. V bílá lada

do tmy z oken záře padá.

Je tak svato. Nebes tají

třpytně hvězdy blyskotají.

Lehká mha se snáší na zem,

okna vísky kvetou mrazem.

Stranou k lesu domek malý

celý v sněhu zapadalý.

Uvnitř svítí. Z oken sklíčka

jizba hledí jak kaplička.

Čistá, teplá, vlídně smavá –

v kamnech oheň popraskává.

Lampy kmit se jizbou snuje,

obepřádá, okouzluje...

Na zdi betlém – pod ním v šeři

rodina je při večeři.

Otec, matka a dvě děti

Štědrý večer spolu světí.

Staří štastní, – a ta líčka

dětem rdí se do jablíčka.

U srdce je jim tak sladko –

přišlo k nim dnes jezulátko:

Koník, panna, zámek, chýška...

všecko, všecko od Ježíška.

V dary kouzlo, světel řada

s vánočního stromku padá.

V světničce vlá radost sterá,

jas a štěstí Svatvečera.

Slyšet smích a ples jen hlasný, –

což je Štědrý večer krásný!

Ve objetí otci, matce

tráví se jak ve pohádce.

Ve pohádce, v zlatém snění,

že to není k zapomnění.

Doma, doma v klíně matky

je ten celý svět tak sladký.

Celý svět – ten domek malý,

navždy sněhem zapadalý.