Štědrý večer.

K nám přišel Chittussi. Dnes chtěl být mezi svými,

stesk někdy podivně tak duši touhou schvátí.

Leč štědrý večer – ach, ta kouzelná báj zimy

čím Paříži je teď? Čí duši blahem zlatí?

Vše, – diner, – jako vždy. Se světly planoucími

nás stromek nevítal, líp snít, než vzpomínati...

Do noci vyšli jsme – jen hvězdy zraky mdlými

se zdají zdravit nás a v mlhách se pak tratí.

V kavárně pod schody v Rue Monge jsme černý spleen

pryč zahnat toužili – však teskné rozželení

nás uchvátilo zas a strhlo ve svůj klín.

Náš domov! V poutech ač – dnes plesá v radostech!

V ruch skvělý Paříže, v tu zdejší vřavu denní

jak drahý srdci jest ten tichý z vlasti vzdech!