Stella. (4.)

V milosti Ladou samou vycvičená,

Přemocným’s kouzlem, děvo, přioděná!

Každá v tvou moc je vnada odevzdána,

Bohyní samou k lásce’s pěstována!

Když za soumraku po boku tvém sedím,

A s tajným na tě podivením hledím;

Div duch můj, v kouzlech tvých se probíraje,

Že nezabloudí, vida kras tvých ráje:

Ty oči, rety, kadeře, ty spánky,

Těch hledů svit, těch slov májové vánky!

Nenajdeť malíř barev k tvojí tváři,

Tak krásná jsi ty, pokud hvězdy září.

Ni básníku tě dosti slavit přáno,

Jen zočit tě – a cítit mu je dáno!