Stella. (5.)

S večera luna vycházela bledá,

Ach, jasněj svítit žel jí více nedá!

Ji netěší již kouzlo noční doby,

Co’s zatemnila všechny její zdoby.

A zticha plynouc po blankytné báni

Uzřela hvězdy v klidném putování;

Je sčítajíc: „Již nemám plné davy,

Dvě musely mi s nebe spadnout!“ praví.

„Ach s nebe spadly hvězdy dvě překrásné,

Hle, to tvých očí jiskry hvězdojasné!“

Od těch dob luna vychází tak bledá,

Neb jasně svítit litost víc jí nedá!