STELLA Z DVORNÍHO PIVOVARU

Zněl šantánem to smích či vzlyk,

když zpívala ta zlatovlasá?

O lásce ovšem, jak tu zvyk,

jež srdce těší, srdce drásá.

Jak dobře znala Stella trik,

jímž nestoudnost se cudně hlásá,

a přece jeden okamžik

tu hroudu cynismu a masa

pláč projel, jedovatý pláč.

A smích, jenž jindy ječí kolem,

zněl, jak když vítr počne rváti

prořídlé větve v sadě holém

a ony musí vzpomínati

a žádná ani neví nač.