STEP. (V.)

Pouť trudnou polských pěvců králi

zde vytknut jařmitele kyn,

však mocí touž sem honěn v dáli

též Rusi nejvzácnější syn:

Kdys kibitku zde jinou zřela

v jih letět Dněstru rovina,

když do žhavého líbal čela

van stepi psance – Puškina.

Tak v pustinách, kde mnohé věky

hřměl bratrského boje řev,

kde ruměnila step i řeky

kdys kozácká a lešská krev,

tlak stejný jedné kruté ruky,

týchž násilnických důtek šleh

vás, oněch dravých bojců vnuky,

ve stejných sblížil okovech.

A k stejnému vás vedla cíli

v těch temnotách dum velkých zář,

a když pak, plni jaré síly,

jste setkali se tváří v tvář,

dva zraky stejnou dumou blýskly,

dva objali se duchové,

a bratrsky své ruce stiskli

dob lepších, volných věštcové.